Archiv pro rubriku: Povídky

Zrkadlo

Zrcadlo je pořádně zkroucené. Jeho smyčky občas z nenadání zborcené volně přechází v kroucení psacích písmen tvořících slova, formujících věty V jejichž kontextu si zrcadlou uvědomuje co v sobě vidí. Po stranách popsaných skleněných stránek jsou drobným zvláštně archaickým fontem … Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Napsat komentář

Plechový plát

Plechový plát cinká kroky bot. Pod ním jsou přimáčklé listy trávy. Plát jakoby na trávě poplavával, protože se nedotýká země, jen listů. Svědění na levé ruce blízko podpaží je zřetelný zdroj vyrušení. Pak člověk (s botami) zakřičí a lidé bez … Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Napsat komentář

Poslední věta matematiky

Na mysl se dere otázka proč po singularitě všichni neskočili přímo do chřtánu transhumanismu a neplavou ekvivalentem boží mysli. Ve zkratce jde o kolektivní singularitě říct, že má dveře. Otázka toho, zda do nich jednotlivec vstoupí závisí čistě na něm. … Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Napsat komentář

Oříšková singularita

Singularitu prosím. Jakou příchuť mladý muži? Oříškovou prosím. ~ Začínám vyprávěním o postupně se formující konspirační pohádce, kterou žiju. Něco mezi hrou, nemocí a duchovním prozřením. Subjektivní jak peklo. ~ Vyšel jsem z budovy, a už bylo znát příznaky toho, … Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Komentáře: 1

Ticho, chaos a řád

Chaos je energií uvnitř baterie stroje. Řád je energií uvnitř plánu stroje. Pokud je plán dobrý, pak plán zodpovídá všechny otázky ohledně stroje. Potom nikdo neklade otázky, což plodí ticho. Jediný zvuk je švitoření samotného stroje, vznikající v baterii poháněné … Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Napsat komentář

Sikejdamen

„Jak dlouho se budeš rozhodovat, když ti dám věčnost?“ „Potom se rozhodnu rychlejc, než se rozhodnu dooprvdy. Věděla bych, že kdybych to promejšlela moc dlouho, tak pak vymyslim blbost.“ „Ale teď?“ „Mám limit. Rozhodnout se v poslední minutě je stejný … Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Napsat komentář

Bořivoj

Není možné znát všechny věci uvědomil si Bořivoj jednoho rána, potom co se probudil s kocovinou v posteli v domě, kde nebydlel. Vylezl z postele a zapraskalo mu v kloubech. A od té chvíle už nechtěl nic vytvořit, jen se … Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Napsat komentář